Jdi na obsah Jdi na menu
 


SÁM

11. 2. 2008

 

Nemůžu zapomenout,

nic se mi nevede,

ráno i k večeru

myslim na tebe.

A chci to zpět

do bezstarostných dnů,

do tý reality,

co se nevyrovná snům.

Ale když si vzpomenu

na těch pár vět,

že je snažší

zkončit to hned...

 

Nezáleží ti na mě!

Necháš mě být!

nechceš se snažit!

Necháš mě jít!

 

Aspoň se netvař,

že tě to žere...

Je to tak lehčí, ne?

Tak proč tě to bere?

 

Škoda....

 

Je mi to líto,

ale já se snažila,

že jednou přebereš,

jsem ti řikala.

Co teď nadělám...?

Jen si zůstaň sám...

Když si o to tolik stál...

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář